Historie
Vlastníky Zákup byli Pancířové se Smojna, kteří zde měli pravděpodobně tvrz na místě nynějšího zámku. Po Pancířích se majiteli stali Vartenberkové. V roce 1378 se uvádějí Zákupy jako městečko, J. V. Šimák se domnívá, že městečkem byly již v roce 1359. Před rokem 1458 vystavěl Beneš z Vartenberka kostel sv. Fabiána a Šebestiána a obnovil nadání obou kostelů.
Mezi roky 1460 a 1470 získali Zákupy Berkové z Dubé. Za jejich vlády dochází k velkému rozvoji Zákup. Faráři až do 15. st. byli převážně české národnosti. Roku 1541 byly Zákupy povýšeny na město a obdržely městský znak. První zmínka o škole pochází z roku 1458.
Od roku 1570 jsou již zaznamenána jména starostů, vznikly první řemeslnické cechy (obuvnický), r. 1563 založen špitál. Roku 1586 císař Rudolf II. potvrdil městský charakter Zákup a znak a udělil městu pečeť s právem pečetit zeleným voskem. Nejvýznamnějším držitelem Zákup v té době byl Zdislav Berka z Dubé, významným byl i Jan Berka, královský stolník, roku 1578 zavražděný v České Lípě.
Zadlužené Zákupy koupil roku 1612 Jan Novohradský z Kolovrat. Za třicetileté války bylo město několikrát drancováno (1621, 1634 a 1639 Sasy, Branibory i Švédy).
Roku 1632 se majitelem stal vévoda Jindřich Julius Sasko-Lauenburký, za jehož vlády v létě 1658 neúspěšně povstali poddaní. Julius Jindřich definitivně zrušil kostel Panny Marie a na jeho místě později vznikly terasy francouzské zahrady.
Jeho syn Julius František v letech 1679-85 vystavěl kapucínský klášter jako dík za záchranu v turecké válce a dal přestavět v barokním slohu zámek, rozšířený o předzámčí, hospodářský dvůr a pivovar i rozsáhlý park, v němž mezi léty 1680 – 90 vznikly krásné dvoustupňové terasy se schodištěm, vodními kaskádami, nikami a karyatidami. V r. 1689 byl ve zdejší sklárně utaven první zlatý rubín v Čechách.
Dědičkou panství se stala Anna Marie Františka, provdaná za velkovévodu toskánského. Po rozvodu s manželem učinila Zákupy svým sídlem a významně se zapsala do jejich historie. Rozšířila město, poskytovala obživu poddaným, z jejího popudu v roce 1708 vzniklo i sousoší Nejsvětější Trojice. Roku 1741 zdědila Zákupy její dcera Marie Anna provdaná za Ferdinanda Bavorského, což jí působilo v období válek o rakouské dědictví velké potíže a r. 1743 byla vypovězena z Čech. V roce 1744 vyloupili zámek Prusové. Roku 1749 byl Marii povolen návrat a po její smrti získal Zákupy její syn Klement František de Paula, vévoda Bavorský. Za jeho vlády byly založeny Lasvice (Klemensdorf). Po jeho smrti 1770 Zákupy získal kurfiřt Maxmilián Josef Bavorský.
Roku 1775 propuklo na panství opět nevolnické povstání a roku 1778 sem vpadli Prusové. Panství hospodářsky stagnovalo. V roce 1788 zakoupil předzámčí J. J. Leitenberger a zřídil zde textilní manufakturu, kterou později přenesl do Nových Zákup, kde vybudoval velký prosperující textilní závod.
V roce 1803 se majitelem stal arcivévoda Ferdinand Rakouský.
Za napoleonských válek byly roku 1813 Zákupy obsazeny francouzským a pak i ruským vojskem. Roku 1815 se stal Napoleonův syn František Josef Napoleon, zvaný Orlík, vévodou zákupským, ale nikdy Zákupy nenavštívil. Zemřel roku 1832 a Zákupy přešly definitivně do majetku císařského habsbursko-lotrinského rodu.
Po roce 1848 byl zámek určen za letní sídlo excísaře Ferdinanda I. Dobrotivého. Následovaly náročné přestavby v letech 1850 – 53 ve stylu druhého rokoka architektem J. Bělským, dvorním dekoratérem a čalouníkem J. Veselým a malíři J. Navrátilem a V. Kandlerem, sochařem V. Levým, štukatérem J. Effenbergerem a dalšími. Byl zde mimo jiné vybudován i první osobní výtah ve střední Evropě.
V roce 1838 měly již Zákupy poštu, roku 1842 je zasáhl velký požár. V revolučním roce 1848 byla ustavena garda. Tehdy měly Zákupy 283 domů, pivovar, vinopalnu, vrchnostenský dvůr a cihelnu, dva mlýny a pilu, bělidlo barchetu, plátna a příze.
V roce 1850 založil Ferdinand Leitenberger v Zákupech první hasičský spolek ve střední Evropě. V roce 1867 byla postavena nová radnice. Roku 1876 již mělo město telegraf, roku 1880 byl zřízen cukrovar v Nových Zákupech, od roku 1883 jezdí přes Zákupy vlak. Roku 1884 vznikla Heldova továrna na papírové zboží. V roce 1903 byla postavena škola, nyní zdravotní středisko. Telefon je v Zákupech od r. 1909, od r. 1913 elektřina.
I hlavy států Zákupy navštívily. V létech 1778 a 1779 tudy projížděl císař Josef II. V roce 1876 se na zámku sešel František Josef I. s carem Alexandrem II., aby dohodli ruské nezasahování při rakouském pronikání na Balkán. V roce 1899 navštívil Zákupy císař František Josef I. při velkých manévrech. Dne 1. července 1900 se zde konala svatba Františka Ferdinanda d’Este s hraběnkou Žofií Chotkovou.
Za první světové války byl v zámku lazaret. Po 1. světové válce se stal zámek státním majetkem (v jednom křídle byl lesní úřad, v roce 1933 získa1o místnosti v zámku české muzeum a r. 1936 bylo otevřeno. Po Mnichovu byl 2. října 1938 mobiliář muzea převezen do Bělé p. B.). Veřejnosti se zámek otevřel roku 1951. V roce 1953 převzal dvůr Státní statek Zákupy. Roku 1972 byla otevřena nová úvodní expozice. Od roku 1977 probíhala rekonstrukce a zámek byl opět otevřen roku 1985 s prohlídkovým okruhem, který se dál rozšiřuje. V r. 1997 byla rekonstruována voliéra a zahájena postupná oprava předzámčí. Od 1. ledna 2002 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou. Sousední velkolepý hospodářský dvůr na svou obnovu teprve čeká.
V roce 1919 byla v kapucínském klášteře otevřena česká menšinová škola, roku 1922 se stěhovala do předzámčí, kde existovala až do září 1938. V roce 1923 vznikl první český ochotnický spolek na Českolipsku, nesoucí dnes jméno Havlíček. V roce 1930 byla v Zákupech zahájena výroba aut zn. Gatter. Zanikla v roce 1933.
9. října 1938 obsadilo Zákupy německé vojsko.
5. května 1945 přišla do města skupina Čechů z Bakova n. J., 9. května tu projela polská hlídka a 10. května Zákupy obsadila 28. armáda 1. ukrajinského frontu.
V létech 1945 – 46 došlo k vyhnání téměř všech obyvatel německé národnosti, což se negativně projevilo na dalším vývoji Zákup.
V roce 1947 vznikly v Nových Zákupech a sídlily zde první výsadkové jednotky Československé armády.
V r. 1949 vznikly Velkovýkrmny Zákupy, které převzaly do své správy hospodářské budovy zámku. V roce 1964 byla otevřena nová škola v nově vznikajícím sídlišti.
V roce 1968 se do Zákup nastěhovali sovětští vojáci, z nichž poslední odešel roku 1991. V r. 1991 byl otevřen kulturní dům, v r. 1994 udělil předseda Poslanecké sněmovny PČR městu prapor, navržený místním kronikářem J. Šimkem. V roce 1995 byla zahájena plynofikace města. V roce 1997 se konal první ročník Zákupských slavností a roku 2001 byl po opravách otevřen zámecký anglický park. V téže době byla prováděna kompletní rekonstrukce a dostavba školy na sídlišti. V roce 2007 byl s významnou finanční pomocí SRN zrestaurován Trojiční sloup na náměstí Svobody.
Brenná leží nad soutokem Svitavy a Ploučnice jižně od Zákup, na návrší a zčásti na svazích 295 m vysokého Brenského kopce, nazývaného v minulosti také Ovčí vrch.
Osídlení brenské oblasti je dávné. Lze zde předpokládat přítomnost loveckých tlup z období mladšího paleolitu (před 80 – 10 tisíci léty), jak nasvědčují nálezy z řady míst v náplavech Ploučnice. Ve vlastní lokalitě Brenné byly nalezeny střepy a kamenné sekery z období tzv. volutové keramiky (před 5000 – 7000 léty). Trvalé osídlení Brenné začíná po příchodu slovanských kmenů. Brenský kopec byl snad osazen kmenem Charvátů jako hradiště na západním pomezí charvátského osídlení ve střední fázi doby hradištní (asi 9. st.). Vlastní obec Brenná existovala již na počátku 14. st., jak dosvědčuje zápis z roku 1316, kdy patřila k panství pánů z Vartenberka. Místní název je patrně slovanského původu, když (podobně jako např. Brno) vznikl ze starého označení brenný = blátivý, bahnitý.
Existence fary je doložena již roku 1344. První zpráva o škole pochází z roku 1578. Stávající budova byla postavena v roce 1877. Dne 10. 9. 1945 byla otevřena česká škola. Ta byla 24. 8. 1966 zrušena a děti od 1. třídy chodí do Zákup.
Těžce postihla Brennou třicetiletá válka. Z jedenácti usedlostí čtyři zůstaly pusté a připadly jako odúmrť zákupské vrchnosti. V létech 1853 až 1856 byla vybudována silnice spojující Brennou a Zákupy. V roce 1971 se stala Brenná integrovanou součástí Zákup.
Brenský kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Byl vystavěn v barokním slohu v létech 1723 – 25 za přispění velkovévodkyně Anny Marie z Toskány na místě původního starého kostela vybudovaného už ve 14. st. a opětovně vysvěceného v létech 1566 a 1621. V obci je řada původních selských stavení.
Veselí nad Ploučnicí leží asi 1 km od Brenné přes Ploučnici na jejím dosti vysokém levém břehu. Obec se rozkládána 6,65 km2. Poprvé se připomíná roku 1471 jako součást panství Svojkova. Nejvýznamnější vodotečí je Ploučnice protékající na severním okraji od jihozápadu k severovýchodu.
V roce 1848 se stalo Veselí samostatnou obcí. V období 1879-80 byla obec spojena administrativně s Heřmaničkami. Po II. sv. válce bylo Veselí připojeno opět k Heřmaničkám, v říjnu 1945 se osamostatnilo, od roku 1950 patřilo k Brenné a spolu s ní bylo připojeno k Zákupům v roce 1971.
Kamenice je vesnice na severovýchodním svahu Kamenického vrchu, který ji odděluje od Zákup. Obcí protéká Kamenický (Zlatý potok). Vznikla pravděpodobně ve 14. st. v období středověké kolonizace, kdy se zde usadili převážně Němci. První písemná zmínka se datuje rokem 1395, kdy byl zmiňován v České Lípě konšel Mikuláš z Kamenice. V roce 1399 Kamnitz předal Václav IV. darovací smlouvou Hanušovi Pancířovi ze Smojna, dále je vrchnost společná se Zákupy. Je zaznamenáno několik změn názvu: Komnitz, Kameniczy, Kamnicze, 1854 Kamenice/Kamnitz, 1908 Deutsch Kamnitz/Německá Kamenice. Existoval prý i lidový, hovorový název: Vojtíškova Komrs.
V obci byla už roku 1612 výsadní krčma. V roce 1712 zde byla postavena velká, dnes již neexistující kaple sv. Prokopa. Škola je zmiňována roku 1785 jako dřevěná jednotřídka. Od 1. března 1946 bylo v jednotřídce zahájeno vyučování v češtině. K 30. červnu 1963 byla zrušena, děti převedeny do školy v Brništi, dnes většina dojíždí do nové školy v Zákupech.
Do roku 1849 zde byla rychta, od té doby obecní úřad. 1. července 1980 byla Kamenice připojena k Zákupům.
Údolí Zlatého potoka z Kamenice do Zákup bývalo hojně navštěvováno turisty jednak pro svou malebnost i pro prameny vody, z nichž zvláště tzv. Jakobův byl považován za léčivý. Známý je další pramen Tří svatých z roku 1709, jehož voda byla potrubím vedena do kapucínského kláštera v Zákupech. Býval osazen sochami sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi a sv. Jana Nepomuckého. Třetím byl tzv. Dívčí pramen.
Lasvice (německy Klemensdof) je vesnice ležící při silnici ze Zákup do Nového Boru asi 2 kilometry severně od Zákup, pod které spadá od roku 1960. Dnes patří většina stavení chalupářům a rekreantům.
Osada, která původně stávala na severním konci dnešních Lasvic se připomíná roku 1554 při určování hranic panství lipského a zákupského. Zanikla během třicetileté války. V roce 1752 tehdejší vévoda bavorský Klement František (Clement August von Bayern), jemuž patřilo zákupské panství, povolil desítce mužů postavit si svá obydlí na místě zaniklé původní vsi. Osada byla nazvaná podle majitele panství Klemensdorf. Osadníci vesměs německé národnosti ji říkali Hemme. Roku 1850 byla obec připojena k obci Starý Šidlov, v roce 1904 obnoven starý český název. V roce 1924 se osamostatnila. V roce 1950 byl k Lasvicím připojen Nový Šidlov, v roce 1952 Starý Šidlov, 12. června. 1960 byly Lasvice i se Starým a Novým Šidlovem připojeny k Zákupům.
V roce 1797 bylo v Lasvicích zahájeno vyučování v jednotřídní škole v pronajatých místnostech, až v roce 1831 byla postavena jednotřídní škola nová, v roce 1873 rozšířena na dvoutřídní, v roce 1886 jí bylo přistavěno první patro. Po druhé světové válce 3. 9. 1946 bylo znovu zahájeno vyučování už v českém jazyce. K 1. září 1964 byla škola zrušena, od té doby děti dojíždějí do školy v Zákupech.
Šidlov (Starý a Nový) jsou dvě maličké vesničky rozložené podél silnice Zákupy – Nový Bor ve výšce cca 300 m n. m. První zmínky o Starém Šidlovu jsou z 16. století ve spojitosti s farností Dobranov. Později zde zákupská vrchnost vybudovala dnes již neexistující panský dvůr Maierhof. Roku 1554 je uveden Šídlov, ale již roku 1598 se oddělil Nový Šidlov. Ve Starém Šidlově byla roku 1887 vybudována škola, jednotřídka, kam docházely děti i z Nového Šidlova. Po roce 1950 byly obě části Šidlova připojeny k Lasvicím a všechny tři obce v roce 1960 do Zákup. Oblast se stává postupně chalupářskou, rekreační, zbytek obyvatelstva za prací dojíždí.
Astronom a přírodovědec Jan Karel Rosti v roce 1717 zřídil v Zákupech meteorologickou stanici.
V dětství (1717 – 15. 11. 1722) žil v Zákupech, kde jeho otec Alexander byl přijat jako lesník velkovévodkyně Anny Marie Toskánské, pozdější hudební skladatel Christoph Wilibald rytíř Gluck (1714 -1787).
Kateřina Cibbini, roz. Koželuhová (*1790 ve Vídni, †1858 v Zákupech), dcera českého skladatele Leopolda Koželuha, skladatelka a výkonná klavíristka, byla žačkou svého otce a později Clementiho. Ještě jako manželka advokáta Cibbiniho se zabývala hudbou a vydala několik skladeb (Impromptu, Marche et Trio, Six Valses atd. ve Vídni). Když ovdověla, stala se komornou císařovny Karoliny Augusty a Marie Anny. V té době trávila každoročně mnoho měsíců na dvoře excísaře Ferdinanda Dobrotivého v Zákupech, kde také roku 1858 zemřela.
Ferdinand Leitenberger, rytmistr v. v., bratr tehdejšího majitele textilní továrny v Nových Zákupech Eduarda Leitenbergera, založil v roce 1850 v Zákupech první dobrovolný hasičský sbor nejen v Čechách, ale v celé rakousko – uherské monarchii. V roce 1851 byla vydána tiskem jeho brožura v německém a v roce 1855 i v českém jazyce pod názvem „Návod pro zakládání hasičských sborů“ s nákresy a poučením o rozdělení služeb a úkolů atd. Ferdinand Leitenberger byl i vynálezcem a schopným konstruktérem. Tak např. v roce 1844 obdržel patent na nový typ soustruhu. Zemřel 3. 9. 1869.
Eduard Leitenberger proslul jako obratný praktický chemik i jako průkopník ozubené horské železnice.
Vilém Kandler se (28. 2. 1816 – 18. 5. 1896). Podílel se na výzdobě zákupského zámku v létech 1850 – 53.
Jan Zachariáš Quast (23. 10. 1814 – 9. 8. 1891), maloval barevná okna např. pro chrám sv. Víta a kapli sv. Kříže na Pražském hradě, pro Votivní chrám ve Vídni, zámecké kaple na Sychrově a Zákupech aj.
Václav Levý (14. 9. 1820 – 30. 4. 1870 Praha) – český sochař a řezbář. Při rekonstrukci zákupského zámku v létech 1850 – 53 se podílel na sochařské výzdobě zámecké kaple v Zákupech.
Josef Matěj Navrátil (17. 2. 1798 – 21. 4. 1865) mimo jiné maloval na zámcích v Liběchově, Ploskovicích, Klenové, Kolíně, v Křižovnickém klášteře, v Jirnech a v Zákupech, kde v létech 1850 – 53 se svými pomocníky vyzdobil dvacet pokojů zámku historickými a žánrovými obrazy či ornamenty a alegoriemi.
František Expedit ze Schönfeldu, potomek šlechtického rodu, člen jezuitského řádu, doktor teologie, jeden z prvních představitelů novočeské básnické školy, kterou se počíná obrození našeho národa v závěru 18. století. Po zrušení řádu v roce 1773 začal učit básnictví na pražské univerzitě. V roce 1779 se stal děkanem v Zákupech, kde zemřel 27. srpna 1807 a je pochován na zákupském hřbitově.
Dr. honoris causa František Zenker (1856 – 1925) se stal roku 1912 rakouským ministrem orby (dnes bychom řekli ministr zemědělství). Ministerskou funkci vykonával do podzimu 1916. Po první světové válce se usadil v Zákupech, kde se věnoval zemědělství, zde zemřel a je pohřben na zákupském hřbitově.
ThDr. P. Hermann Schmidt – geniální teolog a duchovní učitel vídeňského kardinála Christopha Schönborna se narodil 28. července 1907 v Nových Zákupech v rodině ředitele vyšší lesnické školy ing. Stefana Schmida a jeho ženy Elfridy. V Zákupech žil do roku 1928, kdy začal studovat v Praze. V roce 1942 sloužil svoji primiční mši v zákupském kostele. Byl jako přítel Čechů pronásledován za nacistů, jako poctivý kněz za komunistů. V roce 1992 byl jmenován čestným prelátem.
Meda Mládková, historička a sběratelka umění, spoluzakladatelka Nadace pro umění ve střední a východní Evropě se narodila 8. září 1919 v čp. 4 v Zákupech jako Marie Magdalena Františka Sokolová. Její otec byl sládkem zámeckého pivovaru, později se rodina odstěhovala do Brandýsa nad Labem. Zákupská rodačka v roce 1946 odešla studovat do Ženevy a po únoru 1948 se již domů nevrátila. V Paříži studovala v létech 1955 – 1960 dějiny umění a založila exilové nekomerční nakladatelství. Zde se pak setkala se svým budoucím manželem Janem Mládkem, který pracoval v Mezinárodním měnovém fondu. Oba manželé v roce 1960 odešli do USA, Washingtonu D. C. V roce 1989 se vrátila do Československa a pracovala v Občanském fóru. Založila Nadaci Jana a Medy Mládkové. Rozhodla se zrekonstruovat Sovovy mlýny v Praze a umístila v nich svou sbírku.
Loading ...
www.datovecentrum.info